Tereza a Šárka: Naše expertky na duševní zdraví

Zajímá vás, kdo povede naše školení, workshopy a přednášky, které budou zaměřené na duševní zdraví? Těšit se můžete na terapeutku Terezu Malimánkovou a psycholožku Šárku Červinkovou. Ani tyto dvě dámy neunikly našim zvídavým otázkám. Pojďme se společně podívat na jejich odpovědi a blíže se seznámit.

Co v životě děláte jinak, než ostatní lidé?

Tereza Malimánková: Jednám efektivně, vždy najdu možnost, jak mít v práci prospěch pro sebe a zároveň pro ostatní a využít tak všech dostupných možností. Jsem cílevědomá a vytrvalá. Jsem pozitivní, ve všem i v tom zlém vidím jen prospěch, což neznamená, že neprožívám krize. Vždy si z toho zlého ale něco vezmu a stane se mi to nakonec v životě inspirací. Stejně tak při své práci psychoterapeuta jsem přesvědčena, že tvrdším osudem si člověk musel projít, aby se něčemu naučil. Neberu ho tedy jako oběť a nepřistupuji k němu jako k oběti, protože bych mu tím nepomohla. Úspěšnější lidé mě inspirují, nemám tendenci jejich úspěch shazovat nebo jim ho závidět. Vidím v tom pro sebe naději a ne zhoubu.

Šárka Červinková: Nerada bych odpovídala způsobem, že v něčem jsem lepší než druzí. Je ale dobré snažit se kultivovat koktejl svých talentů a rysů do jedinečných odstínů, které mohou pomáhat utvářet smysluplné hodnoty. Snažím se propojovat nápadnou houževnatost a vysoké ambice s pokorou a trpělivostí. Před pár lety mi po dlouhých snahách přetlačit silou přirozené tempo věcí došlo, že výsledek tím výrazně neovlivním. A v samotném závěru je to poměrně osamělá cesta.

Zároveň když něco nejde, je vždy dobré si položit otázku: „Proč se teď potřebuju neposunout? Co mě tato situace učí? Co mi o mně říká?“

Co pro Vás bylo ve Vašem podnikání největší výzvou?

Tereza Malimánková: Setkávat se s klienty, kteří vědomě či nevědomě narušují hranice terapeuta a manipulují. Setkávat se s lidmi s poruchou osobnosti, kteří dokáží být vlivem své nemoci zákeřní. Na to jsem nebyla připravena a mnohdy jsem slepě důvěřovala a teprve jsem se učila zdravým hranicím, jak zachránit spíše sebe a ne nezdravě zachraňovat druhého.

Šárka Červinková: Asi přijmout na počátku i variantu, že to nemusí vyjít. Že lidé nemusí mít o mou práci vedle zajeté konkurence zájem. Že investovaná energie vyčpí do prázdna. Dala jsem si proto záležet, abych do každého kousku vynaloženého úsilí vkládala poctivost, a co mi hodně pomáhá, je opírat se o výzkumy, zdroje. Nehrát si na guru ani Šalamouna. Držet se relevantních informací, které ale opakovaně v čase prokládat revizí. Protože reálie se zkrátka v čase mění (zejména teď v covidové době).

Co hlavně byste chtěly ve svých školeních účastníkům předat?

Tereza Malimánková: Ráda bych celkově chtěla rozšířit vědomí o práci psychoterapeuta, aby to lidé přestali brát jako tabu. Cítit se smutný nebo bezradný či nešťastný není méně než mít zlomenou nohu. Pocity a prožitky k životu patří a nemusíme se za ně stydět.

Šárka Červinková: Účastníkům kurzu bych ráda předala schopnost se lépe orientovat v psychických potížích, která je mohou paralyzovat, zúzkostňovat a zneschopňovat. Na každou z nich existují efektivní metody zvládání, které vás ve škole neučí, přitom výrazně určují kvalitu životního prožívání.

Co je pro Vás největší relax? Jak rády trávíte svůj volný čas?

Tereza Malimánková: Mám ráda přírodu a zvířata. Jsem spíše hloubavý člověk než milovník sportu a adrenalinu, takže kontakt se zvířaty a přírodou je pro mě forma zážitku, která mě zrelaxuje. Ráda se setkávám s přáteli a navštěvuji zajímavá historická místa v Praze a okolí. Pravidelně také čtu psychologické knihy, které mi jsou rádcem do života i pro práci s klienty.

Šárka Červinková: V současné době COVIDu máme možnosti, jak trávit volný čas, omezené, což nám dává příležitost přesměrovat se z orientace na vnější stimuly zpět k sobě samému. Pro mě to jsou zejména dlouhé túry a procházky, dále kutilství a renovace nábytku.

V čem Vás koronavirová situace posunula? Co jste se naučili?

Tereza Malimánková: Zastavit se a znovu se zamyslet nad svými prioritami. Uvědomila jsem si, jak jsem unavená, jak moc energie vydávám a že i když jsem dynamická a mám energie dostatek, musím se naučit jí šetřit. Uvědomila jsem si, že mnohdy dělám několik věcí najednou, a že i když je zvládnu dotáhnout, nestačím se z nich zaradovat a užít si je a pořádně procítit. Snažím se naučit většímu klidu a být víc teď a tady. Až v této době jsem pořádně pochopila, co to znamená. Uvědomila jsem si, že je rozdíl třeba trávit čas se synem na hřišti a radovat se společně s ním, a nejen být s ním na hřišti a řešit v hlavě zároveň práci nebo povinnosti.

Celkově se tedy učím si život ještě víc užít a prožít ho v každé chvíli naplno.

Šárka Červinková: Snažit se hledat zdroje uspokojení primárně u sebe. Vnější zdroje fungují jako vypínače myšlenek, emocí a frustrace, kterým stejně jednou budeme muset čelit a řešit je. Je dobré nalézat mezi vnějšími a vnitřními zdroji rovnováhu. Tato doba nás učí i hledání kvalitních vztahů a péči o ně.

Jakou radu byste daly ostatním majitelům firem, manažerům, zaměstnancům…?

Tereza Malimánková: Zastavte se, chvíli nemluvte ven, ale k sobě dovnitř. Vnímejte, jaké myšlenky vás před den provází a jak se cítí vaše tělo. Poslouchejte a neurážejte se, pokud vám někdo zdravě a vstřícně nastavuje vaše zrcadlo. Berte chyby v životě jako možnost něco změnit, ne jako selhání. Udržujte rovnováhu ve svém životě ve všech oblastech vašeho života. Dávejte stejnou měrou, jako dostáváte, a stejně i opačně. Nedělejte jen věci, kteří musíte a měli by se, ale také které chcete. Nedělejte věci jen ze slušnosti, ale zamyslete se, zda je opravdu dělat chcete.

Šárka Červinková: Být pravdivý a poctivý. Zejména k sobě, k druhým to pak přirozeně doputuje samo. Práce s emocemi a potřebami je velké téma pro každého z nás a přímo vlastníci firem, manažeři a zaměstnanci se s nimi vzájemně setkávají na více úrovních. Od platu a podání výkonu po porozumění a komunikaci vlastních limitů. Ráda bych předala doporučení na laskavé a pevné respektování vzájemných hranic, aby postupně ubývalo lidí trpících syndromem vyhoření, depresemi a úzkostmi.