Naši lidé mají pravomoc a schopnost věci měnit | Rozhovor

V první části rozhovoru mluvil zakladatel Accace a TULIP Jiří Majer o tom, co pro něj Open Book Management znamená a proč je podle něj důležitý. Zajímá vás, jak konkrétně ho lze uplatňovat ve firmě? S čím se potýkali v Accace, co se jim osvědčilo a co ne? Přečtěte si o kamenité, ale smysluplné cestě, na kterou se úspěšná poradenská a outsourcingová firma vydala.

Jak to v Accace fungovalo předtím, než se začalo s implementací Open Book Managementu?

Před Open Book Managementem byla v Accace osvícená autokracie úzkého managementu, který měl pocit, že většinu věcí ví nejlépe a že je v pozici, kdy má celé firmě a každému jednotlivci přesně říkat, co má dělat a jak to má dělat. Ukázalo se, že tento přístup není samozřejmě dlouhodobě udržitelný, pokud chceme vybudovat firmu, která má spokojené zaměstnance a chce na trhu dlouhodobě fungovat.

Co bylo při implementaci nejtěžší a jak probíhala?

Já jsem známý tím, že se vždy nachytřuji v knížkách. Takže jsem se o Open Book Managementu dočetl v knize The Great Game of Business. Myšlenka Open Book Managementu mě nadchla, diskutoval jsem ji s kolegy ve firmě a nakonec jsme skočili do letadla, doletěli jsme do Spojených států na školení a podívali se na to, jak Open Book Management funguje v několika firmách v praxi. Vrátili jsme se zpátky plní ideálů, jak budeme vesele implementovat Open Book Management u nás doma v Accace.

Naráželi jsme ale na spoustu věcí. Ne každý princip jsme pochopili správně, ne každý postup jsme uměli srozumitelně vysvětlit a vznikla tak spousta nedorozumění. Jedna z těch velkých věcí, kterou jsme si uvědomili, je, že je strašně důležitá dlouhodobá konzistence v přístupu k tomu, jak Open Book Management dělat a jak firmu řídit. Na tomto jsme troskotali, dali jsme do toho dva roky úsilí a výsledky šly strašně pomalu, změna byla pomalá, takže implementaci doprovázela spousta frustrace a debat o tom, jak to uchopit jinak.

Jak vznikaly OBM principy? Je to něco, co jste vymysleli, nebo i ostatní firmy mají v nějaké formě OBM principy zavedené?

Například firma v Americe, kterou jsme navštívili, má velmi dobře zpracovanou „kuchařku“ s principy a nástroji. Ne vše nám pasovalo do toho, jak to děláme tady. Vše bylo postavené na soutěžení a hrách. Američané jsou ti, kteří na meetingu klidně vstanou, budou tleskat a jásat, což úplně není naše nátura. To byly ty momenty, kdy jsme právě naráželi na rozdíl mezi tím, co funguje v Americe a co funguje tady. Nevymysleli jsme něco úplně nového, spíše jsme to zohýbali do naší reality, a mám pocit, že se nám to v úrovni principů povedlo dobře uchopit. OBM principy jsou ale jen základní rámec. Jako důležitější vidím konkrétní OBM nástroje, které firmám pomáhají.

Lze tedy říct, že nyní už je v Accace Open Book Management naimplementovaný?

Open Book Management není jednorázová věc, která se do firmy naimplementuje a je vyhráno. Není to software, který můžeme hned používat.

Open Book Management je filozofie o tom, jak firmu řídit, takže to není hotové nikdy a u nikoho.

Jak jsem říkal, vyžaduje to stálé úsilí, abychom udrželi tento způsob řízení firmy v takových rámcích, ve kterých chceme. Accace ušel velký kus cesty, ale zdaleka nejsme v cíli, a dokud tu bude Accace, tak hotovo nikdy nebude.

Co se změnilo po implementaci Open Book Managementu? Jsme schopni říct, v čem jsme se zlepšili? Je zde citelný rozdíl pro zaměstnance?

Z pohledu zaměstnance se mi to těžko říká, takže to by byl spíše dotaz na kolegy ve firmě, kteří jsou s námi déle. Mohu ale říct, co se změnilo z pohledu managementu. Jsou věci, které jsme chtěli změnit, a změnily se. Jsou věci, které jsme chtěli změnit, a ještě se nám je změnit nepovedlo. Z toho, co se nám povedlo, je, že každý člověk ve firmě si víc uvědomuje svojí roli a že všichni musí zabrat, aby firma jako celek fungovala. Každý je platné kolečko ve stroji, který se jmenuje firma.

Open Book Management a další podobný koncept, který u nás implementujeme – self-management, jsou spojené nádoby. Je to v zásadě o tom, aby se rozhodování neodehrávalo na úrovni managementu, ale odehrávalo se co nejníže a nejblíže té skutečné práci, která se ve firmě odehrává. A v této oblasti se stal ohromný posun.

Dřív o každém detailu rozhodoval management nebo manažer. Dnes je významné procento věcí rozhodováno přímo lidmi, kteří tu určitou práci vykonávají, mají pravomoc a schopnost věci měnit.

Accace má celosvětově více poboček. Jak to s Open Book Managementem vypadá na jednotlivých pobočkách? Jsou všechny pobočky na stejné úrovni? A pokud ne, čím je to způsobeno?

Každá pobočka je na tom jinak. Nejsem si jistý, nakolik je to ovlivněno náturou nebo národností, zda je Open Book Management vnímán jinak například v Rumunsku nebo v Polsku. Myslím si, že do jisté míry tam nějaký vliv může být, ostatně vnímali jsme to, i když jsme přinášeli Open Book Management ze Spojených států sem. Spousta věcí, která jim fungovala, tady u nás narážela, protože evropská nátura je jiná než nátura lidí v Americe. Spíš si ale myslím, že to, proč máme rozdíly v tom, jak Open Book Management funguje, je osobností šéfů a šéfových těch poboček. Hodně to závisí na tom, jak se k tomu konkrétní lokální manažer a management postavil.

Jaké jsou cíle na nejbližší období? Je jedním z cílů sjednocení úrovně na všech pobočkách?

Zprvu jsme měli ambici mít všechny pobočky sjednocené, ale pochopili jsme, že to není ta nejlepší cesta. Lepší je nechat lidem na pobočkách vůli a prostor stavět si věci tak, aby to bylo příjemné jim a vyhovovalo to dané pobočce, jak s ohledem na velikost, tak s ohledem na to, kde pobočka působí. Naším cílem není sjednotit úroveň, spíše máme snahu o to, abychom měli definované hlavní principy, což hodně souvisí s hodnotami, které jsem zmiňoval.
Pokud vidíme, že daná pobočka dýchá principem spolupráce, žije principem dělení se o dosažený výsledek, tak už je nám trošičku jedno, v jaké podobě Open Book Management konkrétně implementovala. To je jedna z věcí, která je na Open Book Managementu krásná. Není to o tom, abychom vysvětlovali a nutili každého dělat vše stejně. Je to o tom, abychom drželi principy a dali lidem svobodu udělat věci tak, aby fungovaly hezky a k jejich spokojenosti.