Jak poznám, že mám nezdravě nastavené hranice

Už jste asi někdy slyšeli o tom, že je důležité si „zdravě nastavit hranice“. Proč? Protože správně nastavené hranice nás chrání před vnějšími tlaky, abychom se cítili dobře. Když nám hranice chybí, snadno se necháme manipulovat, potlačujeme sebe a své potřeby, což může vést klidně až k závažným zdravotním problémům.

A co vy? Máte dobře nastavené hranice? Zkuste se otestovat podle následujících osmi otázek a podnětů k zamyšlení.

1. Uvědomte si svá slabá místa, kde konkrétně vám lidé nejvíce narušují hranice

Často se stává, že vám vaše hranice narušuje určitý typ lidí nebo dokonce každý, kdo má nezdravě nastavené hranice. Někdy má třeba žena dobře nastaveny hranice se ženami, ale ne s muži. 

2. Jak je na tom moje bezpečná a pevná základna – PILÍŘE mého života

• rodina/partnerský vztah – jsou zdrojem podpory a bezpečí nebo vás unavují?
• práce – naplňuje vás práce a jste spokojeni v pracovním kolektivu?
• peníze – máte dost na to, abyste se uživili a také si něco užili?
• zájmy – máte nějaké? Našli něco, v čem jste dobří a co vás naplňuje?
• zdraví – cítíte se plní energie a dobře ve svém těle?
• přátelé – setkáváte se s nimi pravidelně a „dobíjejí“ vás? Máte nějaké?

Abychom mohli zdravě stavět hranice, potřebujeme mít na ně energii. Abychom měli energii, potřebujeme mít alespoň většinu ze svých pěti pilířů v pořádku. Pokud tomu tak není, je potřeba se zaměřit ideálně na jednu oblast, na které zapracujeme. Nemusí to být ta nejdůležitější, pokud by byla pro nás nejtěžší k řešení. Pokud třeba nejste zdraví a jste stále unaveni, je potřeba řešit nejdříve právě to, než se pustíte do řešení partnerského vztahu a nastavování hranic. Někdy je ale naopak „lehčí“ to udělat obráceně. Důležité je nasměrovat vždy jasně vaši energii do jedné z oblastí a tu vyřešit, než postoupíte dál.

4. Představím si, jak vypadá můj vnitřní „narušitel“ hranic

Stává se vám, že když si chcete udržet hranice v nějaké důležité situaci, „ozve“ se ve vaší hlavě vnitřní pokušitel? Když vás třeba partner naštve a odhodláte se už bránit. Vnitřní pokušitel většinou říká slova jako: „Nepřeháníš to? Nejsi moc náročný/á? Neuspcháš na to? Přeci se to dá vydržet.“ Nebo si představte jinou situaci, třeba když se rozhodnete začít cvičit a hubnout. Jste odhodlaní a nakonec je zase večer a nejen, že jste necvičili, ale jedli jste přesně to, co jste původně nechtěli. Všimli jste si vnitřního narušitele, který vám přes den našeptával: Jsi unavený/á, zacvičíš si později, tak si dej ještě ten hamburger a večer si uvaříš už to zdravé jídlo.“ Ale nakonec k tomu nedojde večer ani druhý den. A vnitřního pokušitele vystřídá jiný „hlas“ v hlavě: „Jsi úplně neschopná/ý, všichni okolo se umí rozhodnout a zhubnout. Stejně nezhubneš, tak se o to ani nepokoušej.“

V terapii tyto hlasy u klientů pojmenováváme. Typy hlasů jsou u lidí různé. Někdy je to věznitel, tyran, trenér, pokušitel apod. Zkuste si takovou osobu představit a uvědomit si, komu z vašich rodičů nebo jiných autorit je obsah hlasu podobný? Někdo váš totiž sám se sebou naučil takto komunikovat.

5. Jak jsem na tom s disciplínou a řádem v životě

Dodržování řádu a disciplíny je pro lidi s narušenými hranicemi náročné právě proto, že k řádu a disciplíně jsou pevné hranice zapotřebí. Někdy se takto narušené hranice mohou projevovat i opačně, tedy, že lidé dodržují řád extrémně a obávají se, že nebudou mít věci pod kontrolou.

6. Kdo mě jako dítě naučil nedodržovat hranice nebo je dokonce cíleně druhým narušit

Představte si, že máte v hlavě nějakou osobu, která vás začne nabádat v případě, kdy je potřeba dodržet hranice/být disciplinovaný nebo dodržet pro sebe důležitý řád nebo kdy je potřeba být důsledný. Jako příklad si můžeme dát situaci, kdy jste si slíbili, že už si nedáte smažené jídlo. Najednou ale dostanete venku hlad a jdete okolo fast foodu. Možná se najednou ve vaší hlavě objeví myšlenky jako: „No, jednou se nic nestane/stejně to nevydržím/ráno už jsem měl sladké, tak už je to jedno a dám si.“ Představte si ve své fantazii, jak vypadá osoba ve vaší hlavě, která říká tyto věty? Je to žena nebo muž? Jak je stará? A nepřipomíná vám svými větami náhodou jednoho z rodičů nebo jinou blízkou osobu ?

7. Dokážu jít zdravě do konfliktu?

Pokud se bojíte konfliktu nebo do něj jdete naopak příliš agresivně, je to signál o tom, že vám v dětství někdo narušoval vaše hranice. Možná jste byli za váš vztek trestáni fyzicky nebo psychickou manipulací nebo jste si naopak bez agrese nemohl prosadit ani základní potřeby. Konflikt patří k životu a neznamená to, že druhého nemáme rádi. Stejně tak to neznamená, že nás druhý chce opustit, pokud on sám konflikt vyvolá. Strach z konfliktu je často u lidí spojený se strachem z opuštění, který většinou vzniká během dětství. Tam mohl rodič vyvolávat v dítěti pocity viny, pokud si dítě potřebovalo prosadit své potřeby – často i ty základní.

8. Jak jsem na tom se s péčí o sebe – jak dokážu mít rád/a sama sebe.

Nenechte se mýlit, péčí není myšleno jen to, jestli se člověk hezky učeše nebo si koupí hezké oblečení. Sebepéče je zejména o upřednostnění sebe, kolik energie do sebe umíte dát. Nejlepší měřítko je – dám sobě stejně jako druhému? Uděláte si stejně hezky ozdobenou svačinku, jako jste ji udělala svému dítěti? Kdy jste si naposledy koupila hezké nové oblečení, i když vám to staré už dlouho nesedí? Dáte si tu práci uvařit si dobrý a zdravý oběd, nebo se odfláknete ve fast foodu, i když pak tloustnete. Zdráháte se vydat peníze za něco dražšího, ale pokud by to bylo pro dítě nebo pro manžela, koupila byste to okamžitě? Když vám není dobře, dojdete si včas k lékaři nebo si doma v klidu odpočinete? Nebo nedokážete vydržet ležet a místo toho pracujete nebo jdete uklízet? I malým zanedbáváním prokazujete sám/sama sobě, jak se nemáte rád/a. Svému vnitřnímu já si neustále svým odsouváním dáváte najevo – jsem na posledním místě nebo alespoň na druhém… A pak se možná divíte, že vás takto upozaďují vaši blízcí nebo okolí. Ale co jim vy sami vysíláte za informaci o sobě?