Než jsem dospěla k tomu, že potřebuji něco změnit, uplynulo hodně času a zažila jsem spoustu vnitřních proher a zklamání. Možná si říkáte, kdy a jak člověk pozná, že něco není v pořádku? Že potřebuje pomyslnou čáru, za kterou nikoho nepustí a někdy dokonce ani sám sebe.
Jak to začalo u mě?
V některých situacích mi nebylo fyzicky dobře. Necítila jsem se v pohodě, až příliš často jsem překračovala své Já. Začala jsem si uvědomovat, že někdy je lepší poslechnout sebe. Lépe se vnímat, poté si nastavit své vnitřní hodnoty, nastavit své vnitřní já. Pro někoho příliš ezo, pro někoho jen prázdná slova. Pro mě to byla cesta, jak se posunout dál z nepříjemných situací, z okamžiků, kdy jsem si říkala, že dělám něco pro jiné a ne pro samu sebe.
Pokud bych měla přesně definovat, kdy nastal tento zlom, tak asi obligátně v době covidu. Došla jsem do stadia, kdy jsem se musela rozhodnout, zda dám přednost práci nebo svému soukromí. Zda budu 8 až 9 hodin sedět u počítače, plnit excelové tabulky, dodávat čísla a neustále budu v roli „prove yourself“, nebo si vezmu volno a budu se věnovat rodině, která mě v tom čase potřebovala. Ano, byla to otázka financí, kdy si vezmete OČR a budete se doma s dítětem učit, ale to rozhodnutí nebylo racionální, bylo to rozhodnutí mých emocí a vnitřního já. A tehdy nastala má cesta k nastavení hranic – čáry, za kterou jsem nechtěla jít dál.
Když to člověk udělá poprvé, má strach, že se mu to vrátí a okolí ho nepochopí.
A proto je velice důležité dokázat pocity a situace popisovat. Proč nechcete dál zůstávat v práci, kde se Vám nevrací energie, co do ní dáváte. Proč potřebujete jednou týdně pracovat z domu a nesedět v prázdné kanceláři. Popsat to, jak se cítíte, proč něco nebo někoho odmítáte. Být tím, kým chcete vy, a nekoukat se na okolí. Srovnat si v hlavě myšlenky a zaměřit se na to, co Vám pomáhá k lepším výkonům, co Vás naplňuje a tím nemyslím, že bychom měli být bezohlední.
Přečtěte si také: Jak poznám, že mám nezdravě nastavené hranice
Od doby, kdy jsem udělala tento první krok, jsem dokázala více bojovat sama za sebe. Umím si říct, když se mi něco nelíbí, dokážu odmítnout klienta, protože necítím, že by nám spolupráce přinesla něco více než finance. Dokážu se postavit i sama proti sobě, například když nesmyslně dřu v posilce a přitom myslím na e-maily, které na mě čekají v inboxu. Dám si od cvičení pauzu a vrátím se až tehdy, kdy vím, že je moje hlava připravená a já budu mít z této aktivity radost. Odešla jsem z práce, našla si novou a pak další, protože mě vedla intuice, že něco není v pořádku a mně se ta námaha pořád nevrací.
Musela jsem se naučit přijmout, že mé rozhodnutí nebude vždy pochopeno a přijato.
Akceptovat, že někteří lidé z mého života odejdou. Naučit se rozhodovat vědomě, být v pozici tvůrce a ne oběti mi přineslo hodně. Ale taky jsem o pár věcí přišla. Ano, asi trochu radikální, ale velice uspokojivé. Když zůstanete stát na jednom místě, tak musíte mít sakra důvod, proč to tak je. A taky když se pohnete dál, ten důvod by tam měl někde být. Je dobré naslouchat sám sobě. Nastavit si hranici, kam nechci, a vědět, proč tam nechci. Je fajn si říct, co mě naplňuje, a konat podle toho i za cenu menších ztrát.
AUTOR
Jaroslava Šmerdová
Profesionální lektor a dobrovolník
E-mail:
