Každý, kdo pracuje s týmem, musí hledat vhodné cesty a cestičky, jak rozvíjet a posouvat své kolegy. Co pomáhá jednomu, u druhého nemusí vůbec fungovat. Nebo na to zrovna není nálada. Kdy je vhodné udělovat rady a kdy mohou být naopak považovány za nevyžádané? Přinášíme vám šest ozkoušených stylů rozvoje podle Johna Herona, s vysvětlením na konkrétních situacích a s praktickými příklady. Které z nich už používáte, a které byste si rádi osvojili? Seznámit se s nimi blíže můžete v některém z našich školení.
Předpisování – udělování návodů, rad a doporučení
Využijeme v případě, že je požadována odborná znalost, vedený se nedokáže zorientovat a rozhodnout, nebo pokud se jedná o právní nebo etické aspekty.
Příklady:
- V tomto případě doporučuji takovýto postup…
- Mluvil jsi o tom už s …?
- Navrhuji, ať se podíváte na dopad na klienta.
- U nás se to podle metodiky dělá takto.
Co je potřeba:
- rozpoznání, zda je na místě udílet přímé rady,
- nenátlakové udílení rad a doporučení,
- podávání jasných instrukcí,
- motivování.
! Pozor na podávání nevyžádaných rad a vnucování řešení. Přílišné vedení nepřináší nové pohledy a přebírání odpovědnosti je rovněž nevhodné!
Informování – předávání informací a vědomostí
Využijeme tam, kde chybějí data a fakta. Informování je také vhodné v případě, že musíme vysvětlit, co se děje. Poskytujeme radu, kde dané informace dohledat, či sdělujeme vlastní zkušenosti.
Příklady:
- Toto je rozepsáno v materiálech ze školení.
- Umíme to uzavřít i rychleji, když nám pomůže…
- Pepa ti nepomůže, protože by pak nestihl svou práci, obrať se na…
Co je potřeba:
- jasné prezentování informací,
- kontrola porozumění,
- povzbuzování ke kladení otázek a odpovědi na ně,
- odhad vhodné míry poskytovaných informací.
! Vždy je třeba vysvětlit i význam předávaných informací, dát si pozor na nedorozumění, a rovněž na to, abychom vedeného informacemi nezahltili!
Konfrontování – zvyšování uvědomění, nabourávání systému falešných závěrů
Použitelné, pokud chceme ukázat, že druzí vnímají danou věc jinak. Když chceme někoho přimět ke změně závěrů či východisek, nebo poukázat na důsledky jeho rozhodnutí.
Příklady:
- Kvůli tvé nedostatečné komunikaci si klient oprávněně stěžuje.
- Myslíte si, že je to ten stejný problém jako loni?
- Mohl se cítit tvou reakcí na jeho otázku uražený?
- Řada lidí mi přišla říct, že tvoje hovory jsou výborné.
Co je potřeba:
- poznat, kdy a do jaké míry je tento přístup na místě,
- přímé otázky,
- podávání popisné zpětné vazby,
- vyvracení výmluv a vytáček,
- vytváření prostoru pro zamýšlení se nad problémy.
! Pozor na vynášení soudů o druhých, rodičovské chování a vyhýbání se bolestným tématům / diskutování o banalitách!
Podporování – upevňování jistoty a sebedůvěry
Skvělý nástroj k vytvoření sebedůvěry, dobré pracovní morálky a vůle. Můžeme podpořit riskování a vyšší výkon.
Příklady:
- Minulý týden se ti hodně dařilo v…
- Příští týden jsem tu, kdybys mě potřeboval.
- Určitě to zvládneš. Znám tě, bude to super.
- Netrap se, jestli ti v téhle fázi chybí ještě pár detailů.
- Když jsem začínal, stávalo se mi to taky. To chce praxi.
Co je potřeba:
- vyslovování chvály a uznání, povzbuzování,
- ukázání vlastní sebejistoty,
- schopnost mluvit o svých překonaných selháních,
- budování odvahy a sebedůvěry u druhých,
- vyjádření omluvy, je-li to na místě.
! Určitě není vhodné podporu přehánět tak, že jí povzbuzovaný nevěří, nebo ji dokonce podmiňovat (ano, ale…)!
Katarze – uvolnění emocí blokujících postup
V případě, že se vedený člověk bojí selhání, je nešťastný či demotivovaný, je katarze vhodným stylem.
Příklady:
- Máš z toho trochu obavy, že?
- Řekněte mi, jak vám to připadá?
- Mám dojem, že s tím až tak úplně nesouhlasíte.
- Kdybych byl klient, pochválil bych tě. Jaký z toho máš pocit ty?
Co je potřeba:
- aktivní naslouchání,
- kladení otázek,
- vyjadřování empatie, reflexe na to, co slyšíte nebo vidíte,
- vytváření podporujícího klimatu.
! V tomto stylu není dobré příliš dlouho ulpívat a přecházet k přílišnému soucitu!
Katalýza – podpora samostatného hledání řešení
Tímto stylem prohloubíme pochopení, motivaci, probudíme kolegu k převzetí odpovědnosti a nasměrujeme ho k hledání více variant řešení.
Příklady:
- Co myslíš, že si klient z rozhovoru zapamatoval? Jak myslíš, že se klient cítí?
- Co bys příště udělal jinak?
- Je to pro tebe důležité?
- Co ještě by šlo dělat?
- Jak by to řešili ostatní?
Co je potřeba:
- nejrůznější otázky,
- reflektování a parafrázování,
- provokování zájmu,
- zůstat potichu – neodpovídat za ostatní.
! Pozor na sledování vlastních zájmů a poučování!
AUTOR
Simona Krasulová
Projektový specialista
E-mail:
