Sociální úzkost jako důsledek proticovidových opatření

Rozvolňování proticovidových opatření vedle řady otázek vyvolává i obavy, které mohou vést k vzestupu stresu a úzkosti. V současné době se u svých klientů setkávám s nárůstem úzkostí, depresí, poruchami spánku, spirituální krizí a pocity prázdnoty.

Konkrétně sociální úzkost je potíž, která se začíná objevovat i u jedinců, kteří byli před covidem schopni běžně společensky vystupovat. Pro ty, kteří byli dlouho uzavření v domácím prostředí a uvolněni na home-office, může být návrat do pracovního kolektivu děsivou vyhlídkou.

Sociální úzkostná porucha je strach ze sociálních situací – zahrnuje strach ze setkání s cizími lidmi, z jednání se skupinami (může jednat i o přátele), a obecně nízký pocit sebevědomí v sociálních situacích. Tento jev může nepříjemně ztížit vaše každodenní fungování. Často se projevuje i fyzicky a poznáte ho podle pocení, pocitu paralýzy a bezmoci, silného bušení srdce, tlaku na hrudi či záchvatu paniky.

Izolace úzkost prohlubuje

Jedna z mých klientek říká: „Za poslední rok se můj společenský život zcela vytratil. Blízké jsem vídala jen málo a spousta mých přátelství se vytratila, protože jsme se zkrátka nevídali. Partnera nemám a teď prakticky nemám jiný fyzický kontakt. Tak jsem během pandemie dala na první místo svou práci a nějak si na to zvykla.“

Další klientka, která trpěla úzkostí ještě před propuknutím pandemie, říká, jak pro ni bylo prakticky nemožné během pandemie sociální vazby bez osobního kontaktu udržet. „Stýkat se s lidmi a uvolnit se s nimi pro mě bylo docela těžké ještě před covidem. Všude se píše, jak jsou lidé připraveni začít se zase vídat. Osobně se do toho nehrnu a vím, že se budu muset hodně nutit.“

Pro člověka, který se potýkal se sociální úzkostí ještě před covidem, bude nelehké do společenského života opět vstoupit. Totiž s úzkostí je třeba pracovat prostřednictvím tzv. expozice. Sama spíše používám název „laskavá expozice“, která souvisí s nutností se drobným sociálním situacím postupně vystavovat a přizpůsobovat si je tak, abyste se naučili v nich netrpět. Bohužel izolace má opačný efekt a úzkost tak u těchto lidí může být výrazně posílena. A to je problém, se kterým se budeme snažit našim klientům pomáhat, jak to jen půjde.

Jak si poradit?

Pro řadu z vás asi nebudou má doporučení velkým překvapením. Berte to alespoň jako ujištění a důraz na jejich význam. V prvé řadě se pokuste pracovat s úzkostnými myšlenkami, které ve vás vyvolávají strach. Strach vaši úzkost jen posiluje, v ničem vám neposlouží.

1. Pamatujte, že úzkostná myšlenka (naprosto se znemožním, nebudu umět zareagovat apod.) je vždy falešná a nikdy neodpovídá realitě. Raději si řekněte: „Ano, je možné, že na některá sdělení nebudu umět hned zareagovat, ale na jiná mě něco relevantního napadne.“
2. Pokuste se nelpět na dokonalosti. V ničem vám tento nárok neposlouží, naopak vás bude uvrhovat do paralýzy. Pokuste se uvolnit. Nemusíte mít na vše názor a na vše reagovat.
3. Zároveň se setkání s druhými lidmi nemusíte účastnit víc, než je nutné. Třeba jen na skok, maximálně na hodinu a pak jít domů. Není třeba se nechat společensky zahlcovat, zároveň se ale kontaktu nevyhýbejte.
4. Dále si osvojte dýchací techniky. Pomohou vám zaměřit pozornost od úzkostných myšlenek na váš dech. Vyčistěte hlavu. Nechte myšlenky odplout.
5. K tomu je nutné si do svého dne implementovat rituály, na které se těšíte nebo se těšíte na pocit, který přijde po nich. Například francouzská snídaně, ranní meditace, ranní otužování, odpolední procházka na 40 minut, večerní vana. Rituály, na které můžete orientovat svou mysl, fungují jako majáky bezpečí. Zároveň vás vytrhnou z bezmoci do stavu, kdy nad svým životem držíte otěže. Jakmile totiž tyto rituály realizujete, máte nad svým životem kontrolu, což není se stavem úzkosti slučitelné. Během úzkosti jste bezmocní. Je potřeba se v tomto stavu zkrátka zkompetentnit.
6. Dále doporučuji vyhledat šikovného odborníka, který vám pomůže porozumět backgroundu vaší úzkosti. Kde ve vaší minulosti vzniklo, že se tolik zaměřujete na hodnocení druhých? K čemu vám mohl v minulosti sloužit ten nezdravý důraz na dokonalost? A řada dalších otázek.

„Od úzkosti nelze utéct. Své úzkosti musíte porozumět, jinak se jí nezbavíte. A věřte, že vám sděluje něco, od čeho dlouhodobě utíkáte a už byste neměli. Proto s tím začněte něco dělat, bez sebekritiky, viny a studu. Pouze laskavě a s hravou zvědavostí.“