Úsměv pod rouškou tajemství

Úsměv považuji za univerzální mezinárodní jazyk, kterým se každý (pokud nemá zdravotní omezení), domluví, aniž by se ho musel učit. Doporučuji firmám, mezinárodním zvláště, zapojit úsměv do své interní i externí komunikace. Může být pojítkem, tmelem různých individualit, úrovní řízení i firemních kultur.

Že je úsměv a všechen ten „smile“ jen klišé? Není… Úsměv je sice k vidění často, ale díky své rozmanitosti nikdy neomrzí. Každý úsměv je jedinečný a nenapodobitelný, proto se nemůže omrzet. Řekli byste někomu: „Víš, co, už se na mě neusmívej, už jsem to viděl tolikrát, že mě to nudí…“?

Úsměv je zkrátka fenomén, který se neomrzí. Kterého není nikdy dost. Pomáhá prolomit ledy v různých společenských situacích. Přijde na pomoc, když nám dojdou slova. Pomůže nám vyjádřit to i beze slov.

Co teď?!

Už to tak vypadá, že jsem velký fanoušek úsměvu 😍 Nedám na něj dopustit! 😁

Ale co teď, když jsme ho museli schovat? Nosíme náš úsměv pod rouškou, nemůžeme se o něj opřít, nepřijde nám na pomoc. Je to nové, pro všechny. Nejsme zvyklí vnímat emoce bez úsměvu. Neumíme číst z očí jako jiné kultury, nejsme k tomu evolučně přizpůsobení, nikdy jsme to nepotřebovali. Trvá celé generace, než nastane potřebná evoluční změna.

Ocitli jsme se ve společenských i pracovních situacích bez našeho úsměvu. Co s tím? Budeme víc zvedat palce na znamení souhlasu? Intenzivněji pokyvovat hlavou? Co vy?

Já u sebe už nějakou dobu pozoruji, že se snažím víc a cíleně usmívat očima. Je to nové. Ale jde to.

A jednou, až roušky odložíme, věřím, že uvidíme ještě víc úsměvů. Lidé si obvykle více váží toho, co jim bylo na nějaký čas odebráno. Další a další tak možná zjistí, jak je úsměv kouzelný a okouzlující fenomén.