Úsměv považuji za univerzální mezinárodní jazyk, kterým se každý (pokud nemá zdravotní omezení), domluví, aniž by se ho musel učit. Doporučuji firmám, mezinárodním zvláště, zapojit úsměv do své interní i externí komunikace. Může být pojítkem, tmelem různých individualit, úrovní řízení i firemních kultur.
Že je úsměv a všechen ten „smile“ jen klišé? Není… Úsměv je sice k vidění často, ale díky své rozmanitosti nikdy neomrzí. Každý úsměv je jedinečný a nenapodobitelný, proto se nemůže omrzet. Řekli byste někomu: „Víš, co, už se na mě neusmívej, už jsem to viděl tolikrát, že mě to nudí…“?
Úsměv je zkrátka fenomén, který se neomrzí. Kterého není nikdy dost. Pomáhá prolomit ledy v různých společenských situacích. Přijde na pomoc, když nám dojdou slova. Pomůže nám vyjádřit to i beze slov.

Co teď?!
Už to tak vypadá, že jsem velký fanoušek úsměvu 😍 Nedám na něj dopustit! 😁

Ale co teď, když jsme ho museli schovat? Nosíme náš úsměv pod rouškou, nemůžeme se o něj opřít, nepřijde nám na pomoc. Je to nové, pro všechny. Nejsme zvyklí vnímat emoce bez úsměvu. Neumíme číst z očí jako jiné kultury, nejsme k tomu evolučně přizpůsobení, nikdy jsme to nepotřebovali. Trvá celé generace, než nastane potřebná evoluční změna.
Ocitli jsme se ve společenských i pracovních situacích bez našeho úsměvu. Co s tím? Budeme víc zvedat palce na znamení souhlasu? Intenzivněji pokyvovat hlavou? Co vy?
Já u sebe už nějakou dobu pozoruji, že se snažím víc a cíleně usmívat očima. Je to nové. Ale jde to.
A jednou, až roušky odložíme, věřím, že uvidíme ještě víc úsměvů. Lidé si obvykle více váží toho, co jim bylo na nějaký čas odebráno. Další a další tak možná zjistí, jak je úsměv kouzelný a okouzlující fenomén.
AUTOR
Romana Kontírová
Konzultant
E-mail: romana.kontirova@accace.com